ZAVAVOV

První část ze série návodů, které mají začátečníkům i pokročilým modelářům přiblížit digitální ovládání modelové železnice. Cílem série je odpovědět na většinu základních otázek, které se objevují na různých fórech a sociálních sítích tak, aby každý pochopil, v čem je výhoda a podstata digitálního řízení a také aby si každý byl schopen vybrat to své, co mu vyhovuje pro jeho kolejiště. Součástí série jsou i příklady a zajímavé odkazy, které se mohou hodit nejen začátečníkům, ale i již sběhlým modelářům v tématice digitálního řízení.

Snažil jsem se vše psát objektivně a nezaujatě vůči výrobcům, takže se nejedná o recenze jednotlivých výrobků, ale spíše se jedná o takový rozcestník a pomoc při výběru. To ovšem neznamená, že na věc nemám svůj názor a tak pokud jsem chtěl sdělit svoje doporučení nebo názor, je to vždy speciálně označeno modrou čarou na levé straně odstavce. Stejně tak jsou označeny vhodné odkazy k tématu, které většinou směřují na články napsané dříve na tomto webu.

Proč digitál?

Hodně lidí si klade otázku, proč by mělo přejít z analogu na digitál a nebo proč jim nestačí jen analog pro začátek? Ano, to je správná otázka takto na úvod. Nejčastěji v tom hrají roli peníze, kdy náklady na analog jsou zpočátku o dost nižší a zapojení mnohem jednodušší. Ale po čase zjistíte, že chcete mít více možností, ovládat zvuky lokomotiv, nebo přijet jednou lokomotivou ke druhé na stejné koleji. Nebo také nezávisle ovládat osvětlení vagónů a hlavní světla lokomotiv. Pak teprve objevíte to kouzlo digitálu. A že je to složitější? Když si vyberete ty správné komponenty, tak nemusíte nic nastavovat a můžete hned jezdit! K veškeré spokojenosti vám bude stačit si přečíst pár základních pojmů no a postupem času do toho proniknete. Dalo by se zjednodušeně říct: “Co uděláte v analogu, zvládnete i v digitálu. ” Možná to jde i naopak, ale neumím si to moc dobře představit :-).

Digitální ovládání přináší mnoho nových možností oproti analogu, kterými jsou například:

• Ovládání více vlaků na jedné koleji bez nutnosti použití kolejových úseků.
• Nezávislé ovládání světel a zvuků v lokomotivách i vagónech.
• Vše jde ovládat jen po dvou vodičích.
• Možnost jednoduchého propojení s ovladači, mobilními zařízeními a nebo s počítačem.
• Podpora více uživatelů na jednom kolejišti.
• Nastavení různých událostí po přijetí vlaku nebo různá časování, spínání náhodně osvětlení domečků a podobné hračičky.

A nemusí to být ani tak drahé, když víte, po čem sáhnout a jaké komponenty vybrat.

Co je to DCC?

Často se ve spojení s digitálním kolejištěm objevuje i zkratka DCC, ale co to vlastně znamená? Jedná se o standard pro digitální řízení celého kolejiště. To znamená, že je jedno od jakého výrobce jsou jednotlivé komponenty, když splňují stejný standard, pak jsou spolu kompatibilní a můžete je všechny využívat na svém kolejišti. Tohle je samozřejmě teorie, bohužel se občas v praxi může stát, že si některý výrobce něco upraví trochu podle sebe a už je to jinak. Ale řekl bych, že jsou to spíše výjimky a nejčastěji se jedná o nějaké nestandardní funkce dekodérů.

Co potřebuji vědět, než začnu?

Ještě před nakupováním různých komponent, které přemění Vaše modelové kolejiště v digitální, je potřeba znát pár základních věcí a pojmů, které si nyní představíme. Digitální kolejiště se skládá prakticky ze dvou základních prvků, kterými jsou Digitální centrála (dále už jen centrála) a Digitální dekodér (dále už jen dekodér). Centrála je obvykle nějaká krabička, která posílá signály do kolejí po dvou vodičích (levá a pravá kolej) a tyto signály jsou přijímány dekodérem. Dekodér se podle těchto signálů rozhoduje a vykonává úkony, podle příkazů centrály. Pro začátek je tedy důležité vědět, že vše, co chcete aby šlo na kolejišti ovládat (ať už to jsou lokomotivy, osvětlení ve vagónech, výhybky, návěstidla, lampy nebo jiné doplňky kolejiště) musí být opatřeno dekodérem nebo připojeno na dekodér. Z toho tedy plyne, že centrála je obvykle na celém kolejišti jen jedna, ale dekodérů mohou být desítky i stovky na jednom kolejišti. Aby se poznalo, kterému dekodéru centrála právě posílá příkazy, má každý dekodér svoji adresu.

K lepšímu pochopení může posloužit i následující obrázek, který jsem si vypůjčil z Wikipedie.

Pro základní rozjetí lokomotivy tedy obvykle stačí jen digitální centrála a digitální lokomotiva (libovolná lokomotiva s digitálním dekodérem).

Digitální centrála

Jak již bylo zmíněno, digitální centrála je základním prvkem digitálního kolejiště a je jeho nedílnou součástí. Jedná se vlastně o prvek, který řídí celé kolejiště, posílá totiž příkazy do kolejí, na které pak reagují lokomotivy a také příslušenství.

Centrála obvykle sama o sobě neví, jak má kolejiště řídit a proto se k centrále ještě připojují různé ovladače, mobily, pulty nebo počítač. Tyto prvky dávají centrále informace o tom, který vlak má jet jakou rychlostí a nebo kterou výhybku přehodit do požadovaného směru. Ovšem jsou i centrály, které sdružují tyto prvky v jeden a jsou schopny ovládat kolejiště i bez dalších ovladačů nebo pultů – jsou totiž sami jakýmsi ovládacím pultem.

Kromě posílání signálů do kolejí a získávání informací z ovladačů však centrála může umožňovat ještě spoustu dalších funkcí. Jaké ty funkce jsou a v čem se jednotlivé centrály liší? To si řekneme v následujícím článku, aby toho na začátek nebylo příliš.

Dekodéry a jejich adresy

Již víme, že vše, co chceme ovládat, tak musí být opatřeno dekodérem. Ale co to ten dekodér vlastně je a jaké dekodéry jsou? Dekodér je zařízení, které rozumí signálům na kolejích a dokáže podle nich řídit lokomotivu nebo dané příslušenství. Nejčastěji se setkáte s dekodérem, který je jen malá destička se součástkami a nebo jsou dekodéry již umístěny v krabičkách. Podle své funkčnosti se dekodéry dělí právě na lokomotivní dekodéry a dekodéry příslušenství.

Když už jsme se zmínili o dekodérech i jejich adresách, tak si je vysvětlíme trochu více z blízka. Adresy se dělí ještě na dvě části, stejně jako dekodéry samotné, a těmi jsou adresy lokomotivních dekodérů a adresy dekodérů příslušenství. To znamená, že pokud máte jednu adresu lokomotivy a stejnou adresu výhybky, tak to vůbec ničemu nevadí. Adresy pro lokomotivy jsou ještě rozděleny na takzvané krátké a dlouhé a tam záleží na nastavení dekodéru. Krátké adresy umožňují zadat adresu lokomotivy pouze v rozsahu 1 až 99, dlouhé pak tento rozsah rozšiřují až do adresy 9999. Nová lokomotiva nebo nový dekodér pro lokomotivy má zpravidla nastavenou adresu 3. Adresy příslušenství už se dále nedělí a je možné adresovat v rozsahu 1 až 512.

Možnosti lokomotiv

Každá lokomotiva nebo spíše dekodér lokomotivy umožňuje ovládat několik základních povelů, jako je směr, rychlost a funkce. Směry jsou samozřejmě dva dopředu a dozadu (nebo chcete-li, tak to může být vlevo a vpravo, podle toho, jak se na lokomotivu díváme). Rychlost se ovládá ve stupních, jejichž maximální počet (nebo-li citlivost) se nastavuje zase v dekodéru lokomotivy. Máme tři různé režimy rychlosti. Nejmenší citlivost umožňuje nastavit rychlost od 0 do 14, střední citlivost má maximum 27 a nejvyšší citlivost umožňuje použít až 128 kroků, tedy nastavit rychlost v rozsahu 0 – 127. Na závěr tu máme funkce lokomotivy. Funkcí může být až 69, tedy F0 až F68 (starší dekodéry jen F0 až F28) a obvykle se právě označují velkým písmenem F před číslicí. Počet a možnosti funkcí jsou však vždy závislé na použitém dekodéru. Jediné pravidlo, které zde obvykle platí je, že funkce F0 se používá na hlavní světla lokomotivy.

Lokomotivní dekodéry umožňují také spoustu dalších možností, jako jsou například již zmíněné zvuky lokomotiv nebo také nastavení rozsvěcování světel podle směru jízdy, plynulé rozjíždění a brzdění a mnoho dalších možností.

Důležitá poznámka: Nová lokomotiva má vždy nastavenou adresu 3! A stejně tak i nový lokomotivní dekodér!

Možnosti příslušenství

Dekodéry pro příslušenství bohužel nejsou tak jednoduché, jako lokomotivní. Tyto dekodéry totiž umí spousty funkcí a ty jsou od sebe často i dost odlišné. Jsou jiné dekodéry pro výhybky, návěstidla, osvětlení a pro další speciální možnosti. Ale jsou i univerzální dekodéry, které si můžete nastavit podle svých představ.

Začátečníka asi nejvíce budou zajímat dekodéry pro výhybky, které můžeme rozdělit například podle typu přestavníku a to na elektromagnetické, motorické a servo dekodéry. Často se může stát, že jeden dekodér vlastně umí obsluhovat i více typů výhybkových přestavníků. U dekodérů pro elektromagnetické a motorické přestavníky lze zpravidla nastavit dobu sepnutí, po kterou bude přestavník měnit svou polohu. U dekodérů pro servo přestavníky se obvykle kromě doby nastavuje ještě úhel serva nebo také přímo koncové polohy.

U dekodérů osvětlení se kromě běžného spínání světel můžete setkat i s dalšími pokročilejšími funkcemi, jako například náhodné spínání, regulace jasu nebo reakce na jiné události.

Možností a funkcí u dekodérů příslušenství je opravdu spousta, ale pro začátek bych řekl, že stačí vědět jen to, co již bylo zmíněno.

Závěr

Nebojte se, tímto informace pro začátečníky o digitálním řízení rozhodně nekončí. Informací je mnohem více a já jsem se rozhodl je rozdělit do více částí, aby téma bylo přehlednější a zajímavější.

A co by jste si teda z tohoto měli odnést? Důležité je vědět, že existují centrály a dekodéry, které spolu mohou komunikovat. Nejčastěji však pouze jedním směrem a to z centrály do dekodéru. Také je důležité vědět, že dekodéry mají adresy, podle kterých je možné identifikovat jednotlivé prvky na kolejišti.

V příštím díle se už podíváme na to, jaké DCC komponenty existují a jak na jejich výběr.

Pořád to nestačilo? Zeptejte se!

Následující článek Vám nezodpověděl všechny otázky? Tak se zeptejte! Pod článkem jsou komentáře, díky kterým můžete napsat libovolnou otázku a ještě tak pomůžete ostatním čtenářům, kteří se chtějí zeptat na to stejné. A navíc vám moje odpověď přijde rovnou na Váš email (ten samozřejmě uvidím jen já a nebude použitý pro žádné marketingové účely).