Historie notebooků

Historie notebooků se začíná psát už na začátku 80. let. Jak to všechno bylo?

Ačkoliv to vypadá, že odvětví notebooků je velmi mladé, první přenosné počítače se začaly objevovat již na začátku 80. let. Pravda, nejednalo se o notebooky “knížkového” typu, jak je známe nyní, ale o pořádné macky vážící desítky kilo s rozměry připomínající spíše kufr zabalený na velmi dlouhou cestu. Přesto však daly základy a určily směr dnešním notebookům.

Na přelomu 70. a 80. let začala pronikat potřeba přenosných počítačů pro vědecké výzkumné potřeby a zrodilo se hned několik pradědečků notebooků. Historikové se dodnes přou, kdo vlastně sestavil úplně první přenosný počítač.

Jedním z možných prvních je počítač sestrojený Britem Williamem Moggridgem pro Grid Systems Corporation. Zajímavostí je, že v podstatě nedostal ani žádné jméno. Vážil jednu pětinu toho, co jiné počítače se stejným výkonem. Převážně byl používán pro potřeby NASA a v 80. letech zapojen do projektu vesmírného letectví. Ve své době byl nabízen za 800 dolarů a byl dodáván pouze s manuálem. Podle něj byl notebook popsán jako “Lap-top s 340 kilobajtovou bublinovou pamětí, magnesiovým krytem a elektroluminescenčním grafickým displejem”.

Dalším adeptem je Gavilian Computer. Manny Fernandez, bývalý knižní nakladatel, který začal s jeho návrhem, si jej představoval jako dobře vypadající počítač pro vedoucí pracovníky, kteří na počítači začínají. Představil ho v roce 1983 jako “první laptop”. Mnoho historiků Gavilianovi přisuzuje prvenství pro první plně funkční notebook na světe.

Poslední z trojice, a zřejmě také neúspěšnější, je Osborne 1. Historiky je považován za první skutečně přenosný počítač. Byl totiž mimo jiné vybaven vlastním akumulátorem a nebylo proto nutné jej vždy zapojovat do sítě 110V (napětí americké elektrické sítě). V roce 1981 jej představil Adam Osborne, zakladatel Osborne Computer Corporation. Jednalo se o poměrně revoluční notebook, ale i ten měl své nedostatky. Hlavním problémem byla pouze 5″ obrazovka, která umožňovala na řádek umístit maximálně 52 znaků. Proto počítač disponoval joystickem, pomocí kterého se dal řádek posouvat a bylo tak možné vložit na jeden řádek až 128 znaků. Počítač byl od začátku konstruován s myšlenkou jeho častého přenášení, a to byl také jeden z důvodů, proč byla obrazovka tak extrémně malá. Pokud by byla větší, zabírala by více místa a také by byla těžší, což by se jednak podepsalo na možnosti přenášení, a jednak při případném pádu by byl Osborne 1 náchylnější k poškození. Za povšimnutí stojí dvě kapsy umístěné pod disketovými mechanikami. Ty jednak mohli sloužit jako skvělý úložný prostor pro diskety, v té době pochopitelně ještě 5ti palcové. Kapsy ovšem nesloužily pouze jako odkladiště, ale hlavně byly určené pro přídavná zařízení, jako například modem. Ten se pak propojil s notebookem pouze pomocí kabelu (viz. foto). Osborne 1 ovšem nebyl propracovaný jen po technické stránce, ale i softwarové, a proto přišel hned s celou sadou programů obsahující:

operační systém CP/M
tabulkový procesor SuperCalc
textový editor WordStar
programovací jazyk Microsoft MBASIC
programovací jazyk Digital Research CBASIC

Firmě Osborne Computer Corp. se dařilo opravdu dobře, v podstatě přes noc se dostala na špičku. V době největšího rozmachu byla schopna prodat až 10 000 počítačů za měsíc a v září 1981 přesáhla magického obratu jednoho milionu dolarů za měsíc. Tento úspěch bohužel netrval dlouho. Firma předčasně oznámila vývoj nástupců Osborne 1. Lidé přestali kupovat “jedničku” a čekali na jeho následníky. Bohužel ty ještě nebyly ve fázi, aby se mohly začít hromadně vyrábět, a tak příjmy firmy šli rapidně dolů. V září 1983 byl ohlášen bankrot. Někteří ale usuzují, že firma by takto stejně dříve nebo později skončila. V té době byl již několik roků dostupný počítač IBM PC a spousta lidí na něho přecházela. Časem se totiž ukázalo, že cokoliv nebylo kompatibilní s IBM, bylo předem odsouzeno k neúspěchu.

Parametry Osborne 1

představeno: duben 1981
cena: 1795 dolarů
váha: 11 kg
CPU: Zilog Z80 @ 4 MHz
RAM: 64K
displej: zabudovaný 5″ monitor, 52 x 24 text
ukládání: dvojitá 5,25 palcová mechanika, 91K
OS: CP/M

Dobový tisk se zmiňuje ještě o jednom přenosném počítači, který byl uveden na trhu ve stejném roce jako slavný Osborne 1. Je jim výrobek pocházející z anglické divize japonské firmy Epson. Se svým počítačem označovaným nic neříkajícím názvem HX-20 zaujala komunitu okolo počítačového světa. Na první pohled by leckdo zaměnil HX-20 s trošku vylepšenou kalkulačkou. Při bližším zkoumání ale určitě zaujme, že počítač měl v sobě již zabudovanou úzkou tiskárnu, což při jeho váze okolo 1,8 kg bylo něco nevídaného. Žádný jiný přenosný počítač nevážil méně než 11 kg. Samozřejmostí již byl vlastní niklkadmiový akumulátor. Ten díky použití tekutých krystalů namísto klasické obrazovky dokázal udržet počítač v chodu celých 50 hodin. Opět pro přiblížení, Osborne 1 mohl být z akumulátoru napájen něco málo přes 4 hodiny. Na displej se ovšem v textovém režimu vešly pouze 4 řádky po 20 znacích, v grafickém 120 x 32 bodů. I zde šlo ale využít posouvání obrazovky, tudíž se na řádek mohlo vejít až 255 znaků. HX-20 měl v sobě zabudovánu 32K ROM s operačním systémem a programovacím jazykem Microsoft Basic. RAM byla o velikosti 16K. Obě paměti šlo rozšířit o dvojnásobek jejich velikosti. Pro rozšíření funkcí také obsahoval jeden RS-232 (sériový port), na který bylo možné připojit modem nebo velkou tiskárnu. Počítač ještě neobsahoval žádný pevný disk ani disketovou mechaniku, programy se nahrávaly z kazetového pásku. Společně s notebookem si bylo možné objednat také typicky kancelářské programy jako kalkulačku, tabulkový a textový procesor, diář nebo program pro správu databází. V době uvedení na trh se jeho cena pohybovala okolo 1500 dolarů.

Málokdo by možná čekal, že Microsoft bude mít prsty i v samotných počátcích vývoje laptopů, ale je to opravdu tak. Bill Gates společně s Kazuhiko Nishi (oba z Microsoftu) začali vyvíjet prototyp s displejem založeným na nové technologii tekutých krystalů, neboli LCD. Povedlo se a Nishi jej předvedl firmě Radio Shack. Ta souhlasila s výrobou a v roce 1983 se objevily první kousky s označením TRS-80 Model 100. Stejně jako HX-20 má i tento laptop paměť ROM s napevno nahranými základními programy jako operační systém nebo programovací jazyk BASIC. Asi nepřekvapí, že tady je BASIC už na velice vysoké úrovni. Naopak určitě překvapí pár věcí, které jsou pro tento počítač specialitou. První je hlavně pro fanoušky Billa Gatese – některé z použitých programů psal přímo on sám! Druhou zajímavostí je, že jako alternativní zdroj napájení nepoužívá žádné speciální akumulátory, ale čtyři běžné tužkové baterie, které se dostanou v každém obchodě. To je obrovská výhoda na dlouhé cesty, když není kde nabít akumulátor – prostě stačí zajít do obchodu, koupit nové baterie za pár korun a vesele dál pracovat se svým notebookem. Navíc, provozní doba na tyto obyčejné baterie je neuvěřitelných 20 hodin. Možná právě z těchto důvodů se dodnes ještě dají na internetu najít lidé, kteří na TRS-80 M100 nedají dopustit a používají jej dodnes. A perlička nakonec – můžete z něj odesílat i e-maily!

Parametry TSR-80 Model 100

představeno: 1983
cena: 799 dolarů
váha: 1,8 kg
CPU: Intel 80c85 @ 3 MHz
RAM: 8 kb (max. 32 kb)
ROM: 32 kb (max. 64kb)
displej: 40 x 8 (textový mód), 240 x 64 (grafický mód)
ukládání: RAM napájená bateriemi, externí disketová jednotka

Jak známo, v 80. letech určovala trendy firma IBM, která měla dominantní postavení na trhu stolních počítačů. My jsme se však bavili zatím jen o noteboocích, které si fungovali po svém a nebo byli maximálně s IBM kompatibilní. Tato obrovská továrna na počítače vstoupila totiž na pole notebooku poměrně pozdě a dalo by se říct, že tak trošku s křížkem po funuse. Svůj první přenosný počítač IBM 5155 uvedla až v únoru 1984. Navíc velice připomínal legendární Osborne 1, a to jak svým vzhledem či rozměry, tak i vahou. Na druhou stranu se musí uznat, že hardwarově měl oproti svému staršímu kolegovi rozhodně navrch. Vetší černobílý monitor a 640K RAM mluví za vše.

Poté se několik let nic průkopnického neudálo až do roku 1988, kdy Compaq představuje svou horkou novinku SLT/286. Použitím menší 3,5 palcové diskety, lepšího LCD displeje a snížením váhy na 6,35 kg se přenosný počítač zmenšuje do podoby příručního kufru, který začíná být podobný současným notebookům. Jak už z názvu vypovídá, vyfasoval také od Intelu jejich nejnovější procesor 80286. Co je ale nejpodstatnější, jedná se o historicky první notebook, ve kterém byla zabudována grafická karta VGA!

Plodný rok na překvapení byl ale i 1989. Tou nejpodstatnější novinkou byl vstup dalšího počítačového giganta na trh přenosných počítačů. Byla jím firma Apple Computer se svým Mac Portable. Tento notebook obsahoval CPU o rychlosti 16 MHz, harddisk, 3,5″ disketovou mechanikou a 9,8″ displej s rozlišením 640 x 400 pixelů. Na jedno nabití akumulátoru vydržel od 5 do 10 hodin provozu. To umožnili triky na šetření energie, kterými disponoval – vypínání zabudovaného reproduktoru, pokusy o načítání všech souborů najednou pro minimalizování přístupů na disk, používání RAM disku a manuální přechod harddisku do režimu spánku. Prodával se s předformátovaným harddiskem a nainstalovaným operačním systémem MacOS. Mac Portable byl velice závislý na svém akumulátoru. Ten totiž udržoval informace v PRAM (datum, čas, velikost cache apod.) a pokud se vytáhl, ztratila se všechna tato data. Naneštěstí právě on měl velice malou životnost. Dokonce, pokud se ho někomu podařilo vybít pod 5,4 V, stal se naprosto nepoužitelným.

Parametry Mac Portable

představeno: 20. 9. 1989
cena: 6500 dolarů (7300 dolarů s harddiskem)
váha: 7,3 kg
CPU: 16 MHz
výkon: 1,3 MIPS (MIPS = Mega Instructions Per Second)
RAM: 1 MB (max. 9 MB)
ROM: 256 kB
displej: 9,8″ 640 x 400
ukládání: 40 MB 3,5″ harddisk, 3,5″ externí disketová jednotka

Dalším překvapením roku 1989 bylo uvedení ultratenkého notebooku firmy NEC nazvaného NEC Ultralite PC-17-02. Jednalo se o první notebook, který se svými tvary a váhou skoro až neuvěřitelně přiblížil k dnešním notebookům.

Parametry NEC Ultralite PC-17-02

představeno: 1989
váha: 2 kg
CPU: NEC V30 @ 8,14 MHz
RAM: 640 kB
ROM: 2 MB obsahující MS-DOS 3.3
grafika: CGA kompatibilní 320 x 200 x 4, 640 x 200 x 2
ukládání: 2 MB bateriově zálohovaná paměť, 3,5″ externí disketová jednotka

Firma NEC tímto svým počinem ukázala směr, jak by měl vypadat moderní přenosný počítač. Není divu, že oba počítačoví giganti IBM a Apple se rádi nechali inspirovat a v roce 1991 (Macintosh PowerBook 100, 140 a 170) resp. 1992 (IBM ThinkPad 700) představili nové přírůstky do svých rodin. Váha se rapidně snížila až ke 2 kg, což byl opravdu obrovský skok od jejich předchůdců. Samozřejmostí byly už pevné disky, které se například u Maca mohly chlubit kapacitou 20, 40 nebo 80 MB.

V tu samou dobu přišla také firma Microsoft opět mezi notebooky. Tentokrát ovšem ne s žádným konkurenčním výrobkem, ale technologií APM, neboli Advanced Power Management. Jak již z názvu vypovídá, jednalo se o specifikaci, která měla za úkol co nejšetrněji zacházet s prostředky notebooku tak, aby se ušetřilo pokud možno co nejvíce energie a počítač vydržel déle v provozu. Tato technologie vydržela dodnes a můžeme ji najít i v dnešních nejnovějších Windows v Ovládacích panelech pod názvem Power Management [Možnosti napájení].

Jak je vidět, i notebooky mají už svou tradici a své milníky. Současné laptopy stále více smývají výkonové rozdíly mezi klasickými stolními počítači, přitom jsou pořád menší a i výdrž baterie se snad opět začíná zvyšovat. Nechme se tedy překvapit, co dál nám budoucnost přinese.